Jak může ohrožené koroptvi polní pomoci kombinovaný biopás? Proč se tenhle na první pohled nenápadný pták stal celebritou české krajiny? A co to je deštníkový druh? Více už brzy v našem vysílání.
Populace koroptve polní v české přírodě od 50. let 20. století klesla o 90 %. Dříve běžný pták zemědělské krajiny se proto rychle dostal na červený seznam ohrožených druhů. Jednou z možných nadějí pro koroptve jsou kombinované biopásy, tedy nezorané části polí se speciálními parametry, které vymezuje Společná zemědělská politika Evropské unie. Jak takový biopás vypadá v praxi, zjišťovala naše redaktorka Adéla Novotná v Chlumci nad Cidlinou.
((zvuk koroptve))
Slyšeli jste chraplavý hlas koroptve polní převzatý z archivu Českého rozhlasu. V české přírodě zaznívá její začiřikání vzácně. Kur má nenápadné šedé zbarvení a není o moc větší než třeba holub. Patří mezi ptáky zemědělské krajiny, kteří v Česku ubývají nejrychleji. Podle Václava Zámečníka z České společnosti ornitologické na to má vliv víc faktorů:
„Intenzivní zemědělství založené na chemických vstupech a s tím související nějaká homogenizace krajiny a vedle toho klimatická změna, která tu potravní nabídku může výrazným způsobem eliminovat.“
Jejich situaci mohou zlepšit sami zemědělci zaváděním tak zvaných agroenvironmentálních opatření, říká Tomáš Václavík z Univerzity Palackého v Olomouci:
„Jsou to dotační tituly, dobrovolné, kdy zemědělci mohou vstoupit do těch programů a mohou ta opatření zavádět na svých pozemcích a jsou finančně kompenzováni za určité řekněme, snížené hospodaření.“
Na ochranu koroptve polní je zacílen tzv. kombinovaný biopás, který se skládá ze dvou částí, jak vysvětluje Zámečník:
„V tomhle pásu se dává směs různých bylin, jetelovin a trávy, která by měla vytvořit takovou pestrou mozaiku atraktivní i pro hmyz a v tom předpokládáme, že ty koroptve by měly hnízdit.“
Zámečník popisuje, že na jetelotravní pás navazuje krmný biopás:
„Je to opatření, které vzniklo na podporu potravních a případně krytových podmínek pro ptáky, zejména v průběhu podzimu a zimy.“
Půlka pásu osázená hlavně bylinami má i předem stanovenou délku. Důvodem je podle Zámečníka nižší riziko, že koroptve uloví predátor:
„Proto i ta podmínka, že ten travinobylinný biopás by měl být minimálně 18 m široký, může být až 30 metrů, aby ta šance, že to bude bezpečné, byla výrazně větší.“
No a támhle jsou koroptve! Vidíte je? Vezměte si dalekohled. – Děkuju. – Já vám stáhnu okénko. Jsou trošku daleko, ale jsou na hranici toho krmného pásu a zatravněného pásu. – Vidím je. – Tak supr, to je ještě lepší, než jsem si myslel, protože fakt přímo v tom pásu. No tak to je paráda. To by chtělo skutečně možná i dokumentační fotku.
Kombinovaný biopás se ale nesoustředí pouze na ochranu koroptve. Důvodem, proč byl tento pták pro projekt vybrán, je podle Václavíka i to, že jde o deštníkový druh:
„Tím se myslí to, že pod ten deštník té ochrany tohoto druhu se vlastně vejde ochrana spousty jiných druhů organismů. A nejenom ochrana jiných druhů ptáků, ale i třeba hmyzu a opylovačů a podobně.“
Existence biopásů je pro koroptve důležitá taky v zimě. Význam má například i pro hmyz, říká Martin Štrobl z České zemědělské univerzity v Praze:
Kombinovaný biopás má podle odborníků velký potenciál. Klíčem k úspěchu daného opatření je ale podle nich hlavně spolupráce mezi zemědělci a ochránci přírody.